Portugalské dobrodružství 23.9. – 29.9.2018
Účastnice: Veronika Andresová, Eliška Venusová, Viktorie Zappová, Veronika Koudelaková, Natálie Moravcová, Adéla Šimková
Jitka Minářová, Vendula Dostálová
23.9.2018
Dnešní den jsme strávily docela dobrodružným cestováním. Cesta vlakem z Olomouce do Prahy proběhla bez komplikací a přesně podle jízdního řádu, transfer autobusem na letiště též.
Tím ale naše pohodové cestování skončilo.
Let z Prahy do Curychu byl již na odletu zpožděn o 30 minut a po nastoupení na palubu letadla se zpoždění prodloužilo o dalších 15 minut. Přívětivé k nám ale nebylo ani počasí v Curychu. Bylo zde velmi větrno a s letadlem to házelo. První přistání se bohužel nepovedlo a tak jsme si obletěli kolečko nad městem, přidali další 15ti minutové zpoždění a přistáli až na druhý pokus. Po vystoupení z letadla nám do odletu toho následujícího zbývalo asi 18 minut. Následoval úprk přes celou letištní budovu k odletové bráně na let do Porta, kam jsme se dostavily 12 minut před plánovaným odletem. Nastoupily jsme a čekaly na odlet, který se ale kvůli dvěma chybějícím zavazadlům (snad to nebyly ty naše) opozdil o 30 minut. Následoval již zcela poklidný let do Porta.
Myslely jsme si, že tím se naše smůla již vyčerpala, ale opak byl bohužel pravdou. Nepřicestoval s námi jeden kufr, který zůstal v Curychu. Tomu jsme se už mohly jenom smát, protože tolik problémů při jedné cestě snad nikdo ještě neměl.
Autem jsme ještě dojely do našeho cílového města Baião, kde jsme se rozešly do hostitelských rodin, navečeřely jsme se a ulehly k zaslouženému spánku.
24.9.
Dnešní den jsme strávily v Baião.
Ráno jsme se všichni sešli ve škole, kde nás zpěvem přivítal místní pěvecký a hudební soubor.
Poté jsme se vydali na prohlídku školy, která je mnohem větší než ta naše (chodí do ní asi 1000 žáků), a obdivovali moderní učebny, venkovní prostor k relaxaci, sportovní hřiště i plavecký bazén. Dále následovalo pěvecké a taneční vystoupení místních žáků a vzájemné představení se zúčastněných týmů.
Oběd byl v tento den slavnostní ( fazolový salát jako předkrm, dýňová polévka, hovězí maso s rýží a vařenými brambory a jako dezert zmrzlina s kouskem perníku ). Servírovali nám ho studenti hostitelské školy, kteří zde tento obor studují.
Po obědě každý z přítomných týmů promítal prezentaci o svých aktivitách v projektu Erasmus. My jsme navíc promítly i video o České republice.
Po skončení této části programu jsme se za doprovodu čtyř bubeníků průvodem vydali k radnici, kam nás pozval k slavnostnímu přijetí starosta města. Po vzájemném předání upomínkových předmětů byl program dnešního dne ukončen.
25.9.
Dnešní den se nám velmi líbil. Před školou nás čekal autobus, který nás úzkými klikatými silnicemi zavezl na vinici. Dostali jsme nůžky a kyblíky a šly jsme sklízet hrozny. Byly krásné a velmi sladké, takže spousta kuliček skončila v naší puse místo v kyblíku. A víte, kolik kuliček se do pusy vejde? Vikče 65 a Elišce dokonce 75.
Po skončení našeho malého vinobraní jsme se byli podívat ve vinařství, kde jsme si vše prohlédli a ochutnali vinný mošt.
Poté jsme se stejnými křivolakými cestami vrátili zpět do Baião na oběd ve školní jídelně.
Dále následoval výlet do muzea místního význačného spisovatele “Eca de Queirós”, kde se kolem domu rozprostírala nádherná květinová a ovocná zahrada. Někteří poprvé viděli růst na stromě granátová jablka, pomeranče a jiné citrusy.
Předposlední společnou aktivitou dnešního dne byl trh, na kterém všechny země představily jejich “handmade” výrobky. Naše perníková prasátka pro štěstí měla velký úspěch a všechna byla snězena.
Den jsme zakončili velmi hlučnou společnou večeří v místní restauraci “Fonte Nova”.
26.9.
Tento den byl vcelku relaxační.
Dopoledne si nejprve všichni vyzkoušeli vyrobit krém na ruce, namalovat keramické ptáčky a zapojit počítačové elektroinstalace.
Po svačině jsme v budově školy hledali QR kódy, pomocí nichž jsme se dozvídali různé informace a plnili různé úkoly.
Po obědě ve školní jídelně následovalo odpoledne se Sandrou plné her a sportu. V hale jsme si mohli zahrát fotbal, volejbal nebo basketbal.
Učitelé se v tuto dobu vydali na výlet ke kostelu “rota do Romanico” a na pěší tůru na horu “Aboboreira Mountain”.
27.9.
Celodenní výlet do přímořského města Porto.
Po asi hodinové jízdě autobusem jsme dorazili do cíle. Vystoupili jsme a šli na prohlídku muzea “World of Discoveries”, jejíž součástí byla i 20ti minutová projížďka lodičkou. Dozvěděli jsme se zde spoustu informací o mořeplavectví a objevování světa.
Následoval oběd – piknik v parku, pohled na oceán a krátká procházka historickým centrem Porta. Po ní jsme šli do sklepů portského vína firmy Sandeman. Samozřejmě nám nedali nic ochutnat, i když sklepy měli plné 😠.
Náladu jsme si spravili večerními nákupy dárků a různých upomínkových předmětů.
Při večeři jsme se konečně dosyta najedli. Byla totiž formou bufetu – každý mohl sníst a vypít, co chtěl. Výběr byl opravdu velký.
Po večeři nás čekala cesta do našich adoptivním domovů, kde jsme unavení, ale spokojení, okamžitě usnuli.
28.9.
Náš poslední den v Baião.
Dopoledne jsme se jeli podívat do “walking sticks house” na tradiční výrobu dřevěných vycházkových holí. Zde, přímo před námi, pán jednu vyrobil. Miniatury těchto holí jsme si mohli i koupit na památku.
Poté jsme pokračovali na návštěvu do školy “Agrupamento de Escolas do Sudeste de Baião”, kde nás přivítala její paní ředitelka. Spolu s kolegyní nás po škole i provedla a pozvala nás na oběd do školní jídelny.
Po výborném obědě jsme se vrátili zpět do hostitelské školy v Baião. Zde následovalo slavnostní ukončení portugalského setkání a předání certifikátů o jeho absolvování. A neuvěříte, dokonce se předávali i “Oskaři”. Vedoucí našeho týmu održely ceny za “lovely braid” a “golden curls”.
Následovalo volno s kamarády všech zúčastněných zemí a večerní “barbecue” i s rodiči z hostitelských rodin, které se zakončilo podáváním dortu “Erasmus”.
29.9.
Cesta zpět domů začala v 5.30 před hotelem, kde byli ubytovaní učitelé. Přistavené auto nás zavezlo na letiště, kde jsme bez problémů odbavily své kufry a čekaly na odlet. Ten byl ale kvůli silnému provozu opožděn o 25 minut. A protože i v Curychu vzlétalo a přistávalo mnoho letadel, udělal s námi pilot navíc dva překrásné vyhlídkové přelety nad Švýcarskými Alpami a dobu strávenou v oblacích prodloužil o 20 minut. Dnes nám to ale nijak nevadilo, protože náš plánovaný odlet do Prahy byl až za 5 hodin. Tento čas jsme strávily odpočinkem, pozorováním letadel na přistávací ploše a nákupy. Doba čekání se nám ale nakonec kvůli pozdnímu příletu našeho dalšího letadla prodloužila ještě o 35 minut. Po vytouženém startu na to pilot “šlápnul” a cesta z Curychu do Prahy trvala místo obvyklých 70 minut jen 55. Zde jsme si šly vyzvednout kufry a neuhádnete, co se nám stalo. Opět nám jeden nepřicestoval, což nás už ani nijak nepřekvapilo. Po vyřízení formalit ohledně ztraceného kufru jsme se doslova “nacpaly” do přeplněného autobusu, kterým jsme musely stihnout vlak do Olomouce. Ale ani tento autobus nejel na čas, takže po vystoupení před budovou vlakového nádraží následoval běh na nástupiště číslo 3, kde naštěstí ještě stál náš spoj společnosti RegioJet. Tím jsme bezpečně absolvovaly poslední úsek naší cesty do Olomouce, kde nás na nádraží už netrpělivě vyhlíželi rodiče.
A tak naše sedmidenní dobrodružství skončilo osmý den – pět minut po půlnoci. Občas náročné, ale určitě krásné dny nám přinesly nové kamarády, zkušenosti a hlavně nezapomenutelné zážitky.