Poslední pátek před jarními prázdninami děti naší školy pomáhaly pod vedením pracovníků městského úřadu zbavit veřejné prostranství nepořádku. Žáci odhadovali, že je čeká nudné dopoledne spojené se sběrem odpadků a sílící vítr taky nesliboval žádné výjimečné zážitky. Šesťáků se navíc ujal pan starosta, který si dle mínění dětí spletl akci se závody v rychlé chůzi na dlouhou trať. Zatímco mladší školáci dostali úkoly přímo ve středu města, žáci 6.A a 6.B pochodovali rázným krokem do neznámé dálky směrem k Mariánskému Údolí. A tam to přišlo. Nenápadná polní cesta, po které však klidně projede vozidlo jakékoli velikosti i hmotnosti, stala se pravděpodobně cílem neukázněných obyvatel celého širého okolí. Děti zde nacházely zbytky obkladaček, dlažby, cihel. Překvapeně zíraly na zbytky čehosi, co nedokázaly na povrchu identifikovat, a tak se rozhodly pro hloubkový průzkum. Na povrch zemský se tak po letech dostal vrak auta, do jehož částí vrůstaly kořeny stromů a rostlin. Odvážným klukům zasvítily oči lovců toužící po lapení kořisti. Kusy plechu, starého molitanu, zbytky motoru, pneumatik a další poklady spatřily po letech světlo světa. Nedaleké roští děti zase osvobodily od nánosů starých hraček, nábytku, nádobí. Byly zde nalezeny i velmi staré kostry lesní zvěře, jistě ne náhodou. Kluci vytáhli veškerý nepořádek na okraj cesty, odkud jej pracovníci městského úřadu odvezli na skládku. Okraje cesty lemovaly plastové pytle plné odpadu nasbíraného kolem. Nabízí se otázka:” Proč v době bezplatných sběrných dvorů a kontejnerů na tříděný odpad lidé raději znečistí přírodu? ” No a po těchto lidech uklízely nepořádek děti. Tak se nad tím všichni aspoň zamyslíme.
Třídy 6.A, 6.B, s třídními učitelkami Evou Poděbradovou a Vendulou Švarcovou
